Péče o žížaly při vermikompostování

Žížalky krmíme především  zbytky ovoce a zeleniny, vyhovují jim veškeré rostlinné zbytky a je dobré držet se skladby materiálu ke kompostování. Vysloveně nevhodné pro vermikompostování jsou mléčné výrobky, maso, tuky a u interiérového vermikompostování exkrementy. 

Při krmení žížal mějte na paměti, že pokud žížaly pociťují dostatek potravy, mají větší tendenci se množit a kompostér pak lépe prosperuje. Nebojte se proto žížaly řádně krmit. Zároveň je nutné mít na vědomí, že i při vermikompostování je na počátku přeny materiálu na vermikompost bakteriální rozklad. Žížaly nemají zuby, aby si mohly ukousnout kus listu, proto čekají, až bakterie začnou tvořit ze zbytků rostlin měkký detrit, které pak žížaly společně s bakteriemi pojídají ústním otvorem. Bakterie společně s enzymy, které mají žížaly ve své zažívací trubici pak velmi efektivně tento detrit přeměňují na čistý humus. Práci bakterií urychlíte tím, že zvětšíte povrch rostlinných zbytků na který mohou bakterie působit a to pokrájením materiálu na menší kousky. Se zmenšováním kousků to nepřežeňte, pokud by jste vytvořili kašovitou konzistenci, nebude se do materiálu dostávat vzduch a aerobní bakterie, které jsou při kompostování nejdůležitější se do materiálu budou obtížně dostávat. 

20220206_134926 (2)

Pro vermikompostování se nejčastěji využívají žížaly hnojní (Eisenia fetida) a žížaly kalifornské (Eisenia andrei), které se vyznačují vysokou produktivitou a plodností. Dospělí jedinci dosahují  délky okolo 12 cm a v průměru  váží 0,8 g. V dobrých podmínkách je možno chov zdvojnásobit cca za 3 měsíce. Pro chov žížal je vhodné, aby se teplota pohybovala mezi 15 – 25°C. Vlhkost substrátu by měla být okolo 80 % a ideálně pH neutrální. Žížalám mírně kyselé prostředí nevadí, takže nemají problém pohybovat se v nakyslém prostředí organických zbytků (bioodpadu). Pro množení žížal je však zároveň potřeba, aby žížaly měly prostor, který si „zabydlí“ utvoří si zde zásobu vermikompstu, kam mohou ukládat kokony a kde může dojít k bezpečnému rozmnožování žížal. Žížaly dýchají celým povrchem těla a pro dobrou funkci musí být jejich pokožka stále vlhká. Stejně tak nesmí vyschnout kokony. Proto je vhodné mít vermikompostér rozdělený na klidovou část, do které se nezasahuje, a na část,  kde se krmí a kde může docházet k přehrabování v kompostu.

U kompostérů VemiHut proto doporučujeme první (nejspodnější) patro založit tak, aby bylo hned po založení naplněno materiálem ke kompostování. K substrátu se žížalami a rostlinným zbytkům, které máte momentálně k dispozici, doplňte v prvním patře zvlhčený natrhaný papír nebo zvlhčené kokosové vlákno. Ideální je papír namočit do kýble s vodou a pak jej vyždímaný rozprostřít do patra kompostéru. Následně ihned na první patro postavte druhé patro, kam začnete žížaly krmit zelenými zbytky z domácnosti.

U modřínových vermikompstérů EkoWormGrow doporučujeme dát násadu žížal k jedné straně kompostéru, kompostér postupně zaplňovat z jedné strany na druhou a teprve po zaplnění první komory přidat druhé, případně posléze i třetí patro kompostéru.

U otočných kompostérů JORA se vždy plní jedna komora a ve druhé kompost zraje. Vyzkoušeno je, že se žížalám lépe kolonizuje čerstvé zbytky, pokud kompostér zcela nevyprázdníte a necháte v bubnu hotový vermikompost v rozsahu cca 5% obejmu jedné komory kompostéru.

Dejte nám jednoduchou rychlou zpětnou vazbu a my budeme poskytované informace a servis dále zlepšovat. Předem děkujeme za  zpětnou vazbu ZDE  

ZPĚT na VERMIKOMPOSTOVÁNÍ