Čím je použití vermikompostérů odlišné od zahradního kompostování?
Vermikompostováním provádíme chladné kompostování, při kterém nedochází k prohřátí materiálu intenzivním bakteriálním rozkladem. Na rozdíl od zahradního kompostování, kde chceme, aby teplota kompostu v počáteční fázi přesáhla 50°C a došlo k hygienizaci materiálu a zabránilo se klíčivosti semen a plevelů, vysoká teplota při vermikompostování není žádoucí. Žížaly při teplotách nad 40°C hynou. V naprosté většině kompostérů se vysoké teploty nemusíme obávat, neboť kompostéry jsou malé a ve vermikompostérech není dostatek materiálu, aby vysoká teplota mohla vzniknout.
Výjimku tvoří zateplený dvoukomorový otočný kompostér JORA, kde je ověřeno, že pokud v jedné komoře je materiál vysoké teploty, žížaly se spolehlivě stáhnou do druhé komory, kde je materiál chladný. Při snížení teploty pak ihned kolonizují komoru s čerstvě se rozkládajícím chladnoucím materiálem. Ani v kompostérech JORA nemusí vysoká teplota vzniknout. Pokud plnění probíhá průběžně v delším, časovém úseku, rychlorozkladný proces probíhá vždy na menším množství materiálu v delším úseku. Právě této vlastnosti kompostéru JORA se efektivně využívá při zimním venkovním kompostování, neboť zahříváním kompostu se žížalám optimalizuje jejich životní prostor a chrání je před promrznutím.
Žížaly jsou citlivé na změny pH. Tím, že žížaly dýchají povrchem svého těla, je nezbytné, aby měly okolo sebe prostředí, které je šetrné k jejich pokožce. Prostředí, které je výrazně kyselé nebo zásadité naleptává pokožku žížal a žížaly se dusí a hynou. Tím je také dána skladba materiálu vhodná k vermikompostování, co patří a co nepatří do vermikompostéru.
Krmení žížal
Žížalky krmíme především zbytky ovoce a zeleniny, vyhovují jim veškeré rostlinné zbytky a je dobré držet se skladby materiálu ke kompostování. Vysloveně nevhodné pro vermikompostování jsou mléčné výrobky, maso, tuky a u interiérového vermikompostování exkrementy. Podrobněji viz článek Co patří a co nepatří do Vermikompostéru?
I pro vermikompostování je klíčový efektivní bakteriální rozklad, proto i při vermikompostování dbáme na skladbu, strukturu a vlhkost jako při jiných formách kompostování. Specifickou vlastností žížal je jejich vazba na dostatek potravy, kterou jim připravují bakterie. Žížaly nemají zuby, aby si mohly ukousnout kus listu, proto čekají, až bakterie začnou tvořit ze zbytků rostlin měkký detrit, které pak žížaly společně s bakteriemi pojídají ústním otvorem. Bakterie společně s enzymy, které mají žížaly ve své zažívací trubici pak velmi efektivně tento detrit přeměňují na čistý humus. Pokud žížaly mají dostatek potravy, rychle se množí a zvyšuje se objem zpracovaného materiálu. Pokud žížaly mají potravy málo, nemají tendenci se množit a populace žížal se postupně snižuje. Záleží tedy jen na nás, jak žížaly budeme krmit a jak se nám budou v kompostéru množit. Práci bakterií urychlíte tím, že zvětšíte povrch rostlinných zbytků na který mohou bakterie působit a to pokrájením materiálu na menší kousky. Se zmenšováním kousků to nepřežeňte, pokud by jste vytvořili kašovitou konzistenci, nebude se do materiálu dostávat vzduch a aerobní bakterie a může také dojít k nežádoucí změně pH.
Žížaly vhodné k vermikompostování
Pro vermikompostování se nejčastěji využívají žížaly hnojní (Eisenia fetida) a žížaly kalifornské (Eisenia andrei), které se vyznačují vysokou produktivitou a plodností. Dospělí jedinci dosahují délky okolo 12 cm a v průměru váží 0,8 g. V dobrých podmínkách je možno chov zdvojnásobit cca za 3 měsíce. Pro chov žížal je vhodné, aby se teplota pohybovala mezi 15 – 25°C. Vlhkost substrátu by měla být okolo 80 % a ideálně pH neutrální. Žížalám mírně kyselé prostředí nevadí, takže nemají problém pohybovat se v nakyslém prostředí organických zbytků (bioodpadu). Pro množení žížal je však zároveň potřeba, aby žížaly měly prostor, který si „zabydlí“ utvoří si zde zásobu vermikompstu, kam mohou ukládat kokony a kde může dojít k bezpečnému rozmnožování žížal. Žížaly dýchají celým povrchem těla a pro dobrou funkci musí být jejich pokožka stále vlhká. Stejně tak nesmí vyschnout kokony. Proto je vhodné mít vermikompostér rozdělený na klidovou část, do které se nezasahuje, a na část, kde se krmí a kde může docházet k přehrabování v kompostu.
U kompostérů VemiHut proto doporučujeme první (nejspodnější) patro založit tak, aby bylo hned po založení naplněno materiálem ke kompostování. K substrátu se žížalami a rostlinným zbytkům, které máte momentálně k dispozici, doplňte v prvním patře zvlhčený natrhaný papír nebo zvlhčené kokosové vlákno. Ideální je papír namočit do kýble s vodou a pak jej vyždímaný rozprostřít do patra kompostéru. Následně ihned na první patro postavte druhé patro, kam začnete žížaly krmit zelenými zbytky z domácnosti.
U modřínových vermikompstérů EkoWormGrow doporučujeme dát násadu žížal k jedné straně kompostéru, kompostér postupně zaplňovat z jedné strany na druhou a teprve po zaplnění první komory přidat druhé, případně posléze i třetí patro kompostéru.
U otočných kompostérů JORA se vždy plní jedna komora a ve druhé kompost zraje. Vyzkoušeno je, že se žížalám lépe kolonizuje čerstvé zbytky, pokud kompostér zcela nevyprázdníte a necháte v bubnu hotový vermikompost v rozsahu cca 5% obejmu jedné komory kompostéru.
Autor: Tomáš Hodek
V případě, že jste ke kompostování v našich kompostérech nenalezli všechny potřebné informace, rádi tyto informace doplníme. Napište nám.
